Bentley - jak to všechno začalo

V létě roku 2012 jsme se rozhodli, že si pořídíme velkého psa na hlídání domu.Nejdříve jsme chtěli Irského setra, až do doby,kdy jeden inzerát změnil náš život!

Bylo to tak:

Mamka s Petrem si nechali posílat na email různé informace o štěňatech a nabídek psů. Na podzim letošního roku mamka dostala email o štěňatech bernského salašnického psa (paní to psala v září a štěňátka se měla narodit v říjnu), jestli nějaké nebudeme chtít. Mamka s Petrem se tak rozhodli,že by možná takovou rasu pejska i chtěli a tak řekli paní, že by nějaké štěně (pokud by to šlo)chtěli, a že by jsme byli rádi za fenku(v té době jsme jěště chtěli fenečku,kvůli lehčí zvladatelnosti a hárání jsme si řekli,že taky nějak zvládneme.) Paní si telefonovala asi pětkrát s mamkou a usoudila,že budeme dobří majitelé,i přes hodně zájemců na štěňata nás upřednostnila a zaručila nám štěňátko. V říjnu nám oznámila smutnou zprávu:

Napsala nám, že její fenečka (ta co měla mít ty štěňátka) málem při porodu umřela.A narodily se jí jen 2 štěňátka,z předpokládaných 5. Jeden kluk, na kterého už měla strašně dlouho zájemce z nějaké dobré chovatelské stanice, a druhé byla fenečka,ale oznámila nám,že v důsledku okolností,co se staly, si ji nechává.Poslala nám mailem odkaz na stránky,kde jsou různé chovatelské stanice s jinými štěňaty.V tu chvíli jsem byla jako přikovaná, byla jsem smutná,všichni jsme byli smutní,ale kdyby se tato událost nestala tak by jsme nikdy neměli našeho milovaného Bentleyho .Byl to osud, mělo se to stát, zásah vyšší moci. Možná, že v tu dobu jsme třeba nebyli ještě připraveni,tak či tak budu pokačovat ve vyprávění příběhu. Dívali jsme se na ty stránky a našli jsme tam nějakou chovatelskou stanici u Jersenického potoku a stanici z Malánek. Domluvili jsme se s pánem z chov.st. U Jesernického potoka na termín, kdy se přijedeme podívat na jeho štěnata. Jeho štěnata se narodila 5.10.2012 a my jsme tam jeli někdy v listopadu.Byla krásná,miloučká, ale moc daleko od nás a tak ne ta pravá pro nás…

Po téhle návštěvě jsme o tři dny později měli hned další u paní z chov.st. Z Malánek.Jeli jsme tam ve středu.V momentě kdy jsme tam přijeli,tak nás přivítaly dvě fenky: maminka Agira a babička Brenda.

Paní Aranka -majitelka štěňátek z Malánek nás pozvala dovnitř a zavedla nás do sklepa, kde bylo 5 andílků v ohrádce, mohli jsme si knim vlézt a mazlit se s nima.Postupně nám říkala, kdo je kdo a koho má kdo zamluvený a koho ne. Od počátku se mi zalíbil pejsánek číslo 2=Bentley (paní je na internetu měla očíslované,občas u toho někdy byly zmatky,ale….) Petrovi se od začátku líbil pejsek č.4=Bastien a mamce fenečka=Barilka.Pejska č.3=Big Balua měl zamluvený pán,který k němu měl osobní vztah.Big Balu měl jako jediný takovou skvrnku na zádech jako od toho pána ten předešlý pejsek. Pejska č.1=Barneyho měla zamluvená nějaká rodinka z Albrechtic. Takže zbývali tři.

Rozhodli jsme se,že odtud bychom chtěli mít štěně.Ten večer jsme poslali paní Arance, jak si vyžádala, pořadí od jedné do tří.Na místo jedna jsme dali Bentleyho,na druhé Barilku a na třetí Bastiena .Aranka to vzala na vědomí a zaručila nám jedno štěně. V průběhu dalších týdnů jsme jezdili navštěvovat štěňátka každou neděli, rosta jako z vody a byla každým týdnem hravější a veselejší, už jsme si udělali k nim udělali osobní vztah(aspoň já k Bentlymu) Upírala jsem pozornost jen na něj. Jeden týden jsme donesli Agiře a Brendě dobrůtky a druhý zase pro štěňátka piškotky. Každým dnem jsem se těšila víc a víc až ho budeme mít!

V poslední náštěvě pejsků tz.v neděli 1.prosince už bylo rozhodnuto-dostaneme Bentlyho(Yes,Hurááá) Aranka nám řekla různé informace,dala nám pro něj granule. Řekla nám, že brácha Basty pojede do Kanady a Barilka asi do Francie. Á koněčně nastala středa 5.prosince kolem paté jsme si pro něho jeli i s dědou Rudou. Děda byl nadšený z pejsků a my už jsme se nemohli dočkat až si Bentlyho přivezeme domů. Šli jsme dovnitř a spolu s námi i Bentley. Petr s Arankou sepisovali smlouvu ohledně koupi. A my jsme si hráli s Bentlym. Pak mamka jela zavést dědu domů a my s Petrem a Bentlym jsme jeli domů. Já jsem seděla s Bentleym vzadu a prvních pět minut jízdy byli strašné:v momentě kdy Petr zavřel dveře Bently začal skákat, škrábat no prostě bláznit…Ale potom si naštěstí lehnul a až domů spal. Během cesty nám volala maminka a ptala se jak se máme, jak se má Bentley a říkala,že je tak 20 minut za námi. Bylo půl sedmé a já jsem šla otevřít branku do zahrady. Poté Petr vjel autem a vypustili jsme Bentlaýčka,aby se proběhl a vyčůral.)

Čekali jsme než mamka přijede a až přijela tak jsme vypustily našeho miláčka Amíčka.Bentley s Amíkem se očuchali a běhali spolu po zahradě. Dalších 30 minut jsme strávili na zahradě. Potom jsme jako čtyřčlenná rodinka odpochodovali spokojeně domů. Ukázali jsme Bentlymu jeho pelíšek-klec,hračky a misku s pitím a jídlem. Cestu Benntley v pohodě zvládl a i večer spokojeně pojedl granulky a hned jsme šli sním ven,ať se nám nevyčůrá vevnitř.Večer jsme tady sním všichni vesele a spokojeně jsme si užívali tuto chvíli. V deset hodin jsem šla spát. Bentley se v noci vzbudil ve tři hodiny a v pět hodin,mamka s ním šla ven,protože Petr šel další den do práce. A 6.prosince jsme se probudili a zjistili jsme,že to naštěstí nebyl sen!

A tím začal náš nový život...s bernským salašnickým psem a jorkšírkem k tomu... :-)